Jak použít parfém

Zásady užívání

Při aplikaci na pokožku je zvykem vybírat dobře prokrvená místa - například oblasti za ušima, na krku, mezi prsy, na loketních a kolenních důlcích, na zápěstí. Toto pravidlo však nelze brát jako dogma a vhodnou aplikaci je nutné vyzkoušet. U silnějších (orientálních) vůní stačí několik kapek na zápěstí, svěží vůně vyžadují důkladnější aplikaci; záleží také na individuálních preferencích, množství, které vyhovuje jednomu člověku, může jiného obtěžovat.

Mnohé vůně voní jinak na kůži a jinak na oblečení; zpravidla čím lehčí (svěžejší) vůně, tím lépe vynikne na oblečení a naopak. Jak se bude vůně chovat na oblečení napoví zkouška na testovacím papírku.

Při 'nošení' parfému by se mělo dbát na to, aby nikdo z okolí nebyl vůní obtěžován. Zlaté pravidlo říká, že méně je více. V horkých dnech je lepší preferovat nekonfliktní, svěží vůně.

Je vhodné vyvarovat se užívání více parfémů najednou, aby nevznikla disharmonická směs. Někdy je však možné kombinováním dvou vůní vytvořit příjemný celek; někteří výrobci dokonce nabízejí řady parfémů (obvykle jednosložkových) určené k tomu, aby si uživatel sám vymyslel své oblíbené kombinace. Příkladem je řada Donna Karan Essence s vůněmi Lavender, Wenge, Jasmine a Labdanum, nebo Les Caprices by Lolita Lempicka s parfémy Violette, Réglisse a Amarena.

Trvanlivost parfémů je různá, některé složky podléhají rychle zkáze a parfém se během několika měsíců výrazně změní.  Některé parfémy však při správném skladování vydrží desítky let. Nejnebezpečnější je světlo, flakon by proto neměl být vystaven dennímu ani intenzivnímu umělému světlu (jako ochrana stačí původní krabička) a vysokým teplotám. Je-li vůně vystavena působení světla, mění se zpravidla barva tekutiny na tmavší odstín, později se kolem uzávěru usazuje pryskyřičný prstenec. Jako první se kazí svrchní tóny, i takový parfém však často lze používat - po rozvonění a vyprchání svrchních tónů se objeví jeho původní podoba.

Dělení parfémů

To, co se v hovorové češtině označuje jako parfém, většinou parfém není. Např. v angličtině se běžně hovoří o fragrances (vůně), nikoli o perfumes (parfémy).

Parfémy se rozlišují podle procentuálního zastoupení parfémové kompozice (jednoduše řečeno podle intenzity vůně). Zbytek směsi zastupuje koncentrovaný líh

• Parfém je vůbec nejintenzivnější vůně, která je na trhu k dispozici. Podíl vonných látek je 15 - 40�%.
• EDP neboli Eau de Parfum, česky též parfémová voda (toaletní parfém). Podíl vonných látek je 12 - 15�%.
• EDT neboli Eau de Toillete, česky též toaletní voda. Podíl vonných látek je 6 - 12%.
• EDC neboli Eau de Cologne, německý též Koelnisch Wasser. Podíl vonných látek je 4 - 6%. Ochranná známka: Koelnisch Wasser
• EDS neboli Eau de Solide / Sport, anglicky též splash perfume. Podíl vonných látek je ~1%. Ochranná známka: EdS

Složení

Parfém se skládá ze 3 částí, podle toho, jak se které vůně uvolňují.

• Hlava (vysoké tóny) je to první, co po aplikaci ucítíte. Právě hlava parfému utváří Váš první dojem a právě proto je na ní kladen velký důraz. Doba trvání se pohybuje okolo 15 minut.
• Srdce (střední tóny) začínají naplno vynikat po odeznění hlavy. Voní několik hodin (2 - 3).
• Základ (nízké tóny), jsou ty látky parfému, které prchají velmi pozvolna. Doba trvání býva několik hodin (3 - 4), avšak nejsou výjimkou parfémy působící desítky hodin.

Kvalitní (často drahé) parfémy se sestavují tak, aby ve všech fázích rozvíjení vůně byl zajištěn harmonický a stálý průběh.

Druhy vůní

Parfémy se podle vůně dělí do několika základních skupin, které se mezi sebou mohou kombinovat.

• květinové

Pravděpodobně největší skupina; hlavní složky kompozice tvoří květiny - jasmín, růže, konvalinky, ylang-ylang, tuberóza, kosatec, fialka a další. Obvykle se jedná o dámské vůně, ale v této kategorii najdeme i pánské. V dřívějších dobách (do začátku 20. století) bývaly i pánské vůně převážně květinové. Parfémy vonící převážně nebo pouze po jedné květiny se nazývají soliflory. Typickými podskupinami květinových vůní jsou květinově-orientální, květinově-ovocné nebo květinově-aldehydové.

• orientální

Obvykle těžší, smyslné, teplé kompozice, v nichž převládají složky jako ambra, vanilka, kadidlo, santalové dřevo, koření. Často se označují jako ambrové; název pochází od slavného parfému značky Coty – Ambre Antique (1905). Mezi orientální vůně se počítá i nová skupina vůní gurmánských s výraznými tóny složek jako vanilka, čokoláda, káva, pražené oříšky atd.

• chyprové (též cypřišové)

Skupina byla pojmenována podle vůně Chypre značky Coty, vytvořené roku 1917 (parfumér François Coty se údajně inspiroval svou dovolenou na Kypru, francouzsky Chypre). Základními složkami chyprových vůní je větvičník ("dubový mech"), bergamot a labdanum, obvykle i pačuli. Jedná se o sušší, dřevité, elegantní vůně. Časté jsou kombinace chyprových tónů s květinovými nebo zelenými.

• citrusové

Svěží, šťavnaté vůně s výraznou citrusovou složkou (pomeranč, bergamot, citron, limeta). Patří sem dámské i pánské vůně, často také bývají citrusové parfémy označovány jako unisexové, tedy vhodné pro obě pohlaví. Citrusové tóny se kombinují např. s dřevitými, kořeněnými či květinovými.

• dřevité

Parfémy, v nichž hrají prim dřevité tóny - santalové dřevo, cedrové, růžové dřevo, vetiver atd. Dřevité tóny jsou typické pro dámské i pánské vůně a kombinují se obvykle s orientálními složkami, kořením, květinami a citrusy.

• kožené

Speciální kategorie zahrnující vůně, v nichž jsou patrné složky imitující vůni kůže. Patří sem pánské vůně (často s tóny kadidla, tabáku, dřev) i dámské (kombinace s květinami nebo chyprovými tóny).

• fougère

Takřka bez výjimky pánská skupina. Typickými složkami jsou levandule a kumarin. Její francouzský název znamená „kapradí“. Dějiny této skupiny sahají do XIX. století, kdy vznikla první kompozice vůní z této skupiny, Fougère Royale ("Královské kapradí").